Zprvu zde byli pochováváni účastníci Barské konfederace (město bylo jejím důležitým centrem). Poté, co město obsadili Rakušané, se stal hřbitov nekropolí města Biała (Bělá). Došlo k tomu úřední cestou, kdy byl zároveň uzavřen hřbitov u kostela.
Počátky nekropole, známé dnes jako katolický hřbitov Białé, jsou spjaty s obdobím Barské konfederace. V říjnu roku 1769 byl na zdejší radnici podepsán akt tzv. Akt Generalości (Generalna Rada Stanów Skonfederowanych), tj. hlavního vládního orgánu povstalců. Její členové tu pobývali do března roku 1770 a posléze ještě během dubna roku 1771. Město čelilo několikrát obléhání ruskou armádou, až bylo nakonec dobyto a vyplundrováno. Válečné operace v okolí Białé a s nimi neodmyslitelně spojená smrt na bojišti způsobily, že vyvstala nutnost najít místo k pohřbení konfederačních povstalců. Za tímto účelem byla vybrána lokalita ležící pár set metrů od kostela v Białé. První pohřeb se zde uskutečnil 19. ledna 1770. Do roku 1772 na něm spočinulo několik desítek Poláků. Po porážce povstání obsadili Białou Rakušané. Záhy nato se v Rakouském císařství přikročilo k přemisťování hřbitovů mimo území měst, což bylo dáno především zdravotními hledisky. Tak došlo ke zrušení hřbitova obklopujícího kostel a novým místem posledního odpočinku zesnulých se stal hřbitov konfederační. Během 2. světové války vydaly okupační německé úřady zákaz pohřbívat zde Poláky. V 50. letech byl hřbitov rozšířen. Jeho nejstarší a největší část je obehnána širokou cihlovou zídkou, k níž přiléhají náhrobky. K nejstarším dochovaným patří hrob Doroty Strzygowské, hroby rodiny Lukasové, Josefa Strzygowského, Karoliny Oschnerové, potažmo hrob Doroty Kosma-Thomkeové. Hřbitov v Białé je též místem, kde jsou pohřbeny osobnosti spjaté s tímto městem, jako např. filmový režisér a tvůrce večerníčkových postav Bolka a Lolka Władysław Nehrebecki, průmyslníci Edmund Schmeja a Franciszek Strzygowski anebo děd Jana Pavla II. Maciej Wojtyła.