Dřevěný kostel sv. Barbory v Bielsku-Białé – Mikuszowicích Krakowských

Historicky významný kostel sv. Barbory se nalézá v Mikuszowicích Krakowských – městské čtvrti v Bielsku-Białé (Bílsku-Bělé). Objekt z roku 1690 se strmou střechou a lemovaný sobotami je příkladem dřevěné sakrální architektury slezsko-malopolského slohu. Leží na Stezce dřevěné architektury Slezského vojvodství. Samotné Mikuszowice jsou starobylou obcí s pozoruhodnými dějinami, na jejichž počátku se původní vesnice rozprostírala na území dvou knížectví.

Historie Mikuszowic

Mikuszowice existují od přelomu 13. a 14. století, a to díky kolonizaci zdejšího území, jež předtím zpustošili Tataři. Název vsi se odvozuje od jejího prvního rychtáře – jistého Mikołusze. Od 14. století, kdy se říčka Biała (Bělá) stala hranicí mezi Osvětimským a Těšínským knížectvím, byly Mikuszowice rozděleny, čehož důsledek je dodnes patrný v názvech, kdy už jsou součástí Bielska-Białé. Na pravém břehu říčky Biała jsou Mikuszowice Krakowskie, na levém pak Mikuszowice Śląskie (Slezské). Prvně jmenované byly od roku 1547 jakožto královská ves součástí nemovitého majetku vesnice łodygowice.

Historie kostela

První kostelík v Mikuszowicích být pamětníkem úplných počátků vesnice, v 15. století jej však zničila povodeň. Druhý kostel vystavěl v roce 1455 jakýsi tesař Mączka, a to z podnětu Macieje Konity, bývalého zbojníka, který po obdržení královského glejtu zakoupil starostenský úřad. Kostel byl zprvu farním, později se však stal filiálním kostelem farnosti v Łodygowicích. Za postupující reformace v 16. století se staly Mikuszowice Śląskie střediskem luteranismu, Mikuszowice Krakowskie pro změnu střediskem kalvinismu, který se v Osvětimském knížectví na nějaký čas těšil velké oblibě. Chrám, který vyznavači kalvinismu katolíkům přebrali, se v roce 1615 (díky snahám łodygowického kastelána Piotra Warszyckého) vrátil do užívání katolíkům. V roce 1687 kostel po zásahu bleskem vyhořel. Nynější kostel je stavbou z jedlového dřeva a dokončen byl – z podnětu łodygowického faráře P. Urbana Kupiszowského a díky tesaři Piotru Piotrowskému – v roce 1690.

Interiér kostela

Citelné změny v mobiliáři kostela proběhly v 18. století. Z tohoto období pochází mj. polychromie s výjevy ze života sv. Barbory (z dílny Johanna Mentila z Bielska) a barokní oltáře. Na levém bočním oltáři stojí dřevěná gotická socha Madony s Dítětem z 15. století, jež patří do skupiny tzv. Krásných Madon. Chloubou chrámu je věrná kopie gotického skříňového oltáře z 15. století s výjevem vyslání apoštolů (originál byl v roce 1935 přemístěn do krakovského Národního muzea). Ke konci 18. století se stal kostel filiálkou farnosti Witkowice. V 19. století k němu byly přistavěny věže, jež byly následně zvýšeny. Od roku 1965 je kostel středobodem samostatné farnosti, založené krakovským biskupem Karolem Wojtyłou.