První zmínky o Moszczanici se objevily v roce 1477. Ve druhé polovině 18. století byla vesnice v rukou Wielopolských, od nichž ji – na začátku 19. století – koupil hrabě Józef Wodzicki. Po několika letech (v roce 1825) ji Wodzicki prodal Ignaci Zielińskému. A právě Zieliński nechal v letech 1827-28 postavit zděný klasicistní zámeček. Projekt objektu vyhotovil Eugeniusz Dąbrowa-Dąbrowski. V polovině 19. století zdejší statky spolu se zámečkem koupil Jan Kępiński. Kępińští zde byli pány do 2. světové války. Władysław Kępiński v letech 1910-12 objekt od základů přestavěl. Zámeček v Moszczanici v těchto dobách hostil účastníky honů – pobývali zde členové elity s rodinou arcivévodů Habsburků v čele. Władysław Kępiński rovněž propagoval zemědělskou osvětu – založil agrární školu v Łodygowicích. Doby Polské lidové republiky - po znárodnění zámečku - přinesly několikanásobné změny jeho využití. Nacházela se zde zemědělská škola, byty, památník tradic mládežnického hnutí a nakonec muzeum. V posledních letech se objevily nápady na revitalizaci objektu s využitím prostředků z evropských fondů. Moszczanický zámeček je rovněž spjat s Jozefem Piłsudským. Vážně nemocný maršálek zde odpočíval v září 1934 osm měsíců před svou smrtí. Manželé Kępińští svému hostovi zpřístupnili celý objekt a přestěhovali se do Żywce (Živec). Piłsudski nevyužil luxusní apartmá, které pro něj bylo speciálně připraveno, ale pro svůj pobyt zvolil skromně zařízený pokoj. Navzdory doporučením lékařů maršálek řídil cvičení pro vyšší důstojníky a přijímal členy vlády, mj. Jozefa Becka. Piłsudski zde rovněž tvořil akční plány Polska pro případ předvídaného rozpadu Československa. Na památku pobytu svého hosta manželé Kępińští na jednu ze zdí objektu umístili tabuli. Ta byla zničena v dobách komunismu. Nová zdě byla umístěna v roce 1995.